Nahoře v kopcích leží u cesty sníh a v nadmořské výšce přes 4000 mnm (podle mapy) musí dlouhá prudká stoupání Jawa na jedničku. Cesta je stejně tak rozsekaná a s takovou roletou, že by se tam motorka na dvojku tak jako tak rozsypala. Když se denní porce blíží třem stovkám km, necítím už záda ani ruce a smiřuji se s tím, že se bude tady v kopcích stanovat. V noci kosa jako v parku pod vánočním stromem z Šumavy, ale ty scenérie za to stojí a navzdory mému žehrání na stav cesty, každému s duší enduristy tuhle trasu ze srdce doporučím. I proto, že ta krása bude nazítří pokračovat!

Plán pro dnešek omezený pouze na dojetí do Tupizy a překonání bolívijsko-argentinské hranice se nakonec ukázal jako velice prozíravý. Sjezd dolů s hor k řece Tupiza je plný nádherných scenérií, rozeklaných skal, kaktusů a abstraktních výtvorů přírody. Visím na brzdách a dvojce, občas fotím a vyhýbám se nekompromisním náklaďákům. Za hodinu jsem ve městě, kde hlavní ulici zabral nedělní trh, takže auta musejí natvrdo přes koleje na štěrkovku, ale to je po 500 km pouštních cest maličkost. Jakmile se vymotám na hlavní, uvítá mě nádherná asfaltka vinutá mezi skalami. Sakra, i tohle stojí za projetí. Užívám si kvalitního povrchu a hrnu Jawu dolů stovkou. Vida jí, holku – jaké je to univerzální enduro. A to ještě musím dodat, že po přenastavení karburátoru na tyhle výšky spadla spotřeba ke 4 litrům! Pravda, koně tam nejsou a jakmile se otevírá chřtán nad půlku plynu, motor se dáví, jelikož přístup k hlavní trysce je tu dost problematický a vyndávat celý karb v tomhle prašném prostředí se mi moc nechce. Takže do půlky plnu a častěji řadit.

Více v knižní publikaci JAWA KOLEM SVĚTA. Vyšla v říjnu 2015 a koupit ji stále ještě lze u "všech dobrých knihkupců" anebo přímo zde v sekci e-shop i s podpisem autora.