Začínám se vracet do tuláckého módu, ale nejde to tak snadno. Nádherný střed Oregonu je plný zapomenutých vesnic, které si někdy příliš nezadají s těmi ruskými, akorát že tady mají super asfalt. I benzín tu mají jen 87 Regular, ale Jawa to po snížení předstihu v nadmořských výškách kolem 1500 mnm dává celkem v pohodě. Horší je ten silný a věčný protivítr, který je ve stoupáních těžkým soupeřem. Do benzínu míchám plně syntetický olej Maxxima, který mi nadělil sponzorský partner ve Vladivostoku. Pro to ale nepíšu. Nevím, co stojí litr téhle načervenalé kapaliny dost vysoké viskozity – však je určen jen pro mix, nikoliv pro čerpadla. Ale po tisícovce km jsou  výfuky prakticky suché a jawa ani nezakouří! To jsem dlouho neviděl. Lituju vlastní skromnosti – vzal jsem si jen 3 litry z obavy, že se cena přepravy motorky z Koreje bude odvozovat z hmotnosti. Kdybych tušil, že ne, zásobil bych se vydatněji…

Cedule s nápisem NO GAS NEXT 120 MILES nelhala. Ještěže vezu vepředu tu rezervu! V Mc Dermittu tankuji u staré čerpačky a tentokrát nezapomínám ani na vodu a skořicové žvejky. Už nevím kdo, ale někdo ještě v Asii mi doporučoval si je v Americe koupit, že jsou zaručeně lepší než ty samé, co se dají koupit například v Německu… no, pravda – výdrž mají dobrou, ale že mi to úplně spálí chuťové pohárky na jazyku, to jsem nečekal! Naproti čerpačce je casino. Vzpomínám si, jak mi Vojta říkal, že v USA smí casino stát jen na indiánské půdě. Koukám do mapy a je to tak, tady půjde možná o skalp! Paní na benzínce nechce zálohu. Věří mi. Jinak je to tu, v případě, že platíte hotově, hodně podobné Rusku – nejdřív prachy, potom ohnivá voda. Koneckonců někdy i ty oktany jsou si podobné. Vedle kupuji do foroty olej, protože Maxxima už dochází. Sázím opět na to nejlevnější ve třídě SAE40 a vyhrává to nějaký Pennzoil za šest dolarů litr. Na obalu se chlubí nějakou zázračnou čisticí formulí, takže mi to třeba přes noc umyje motorku. Pokud jde o moji maličkost, jsem v ráji – pepsi všech možných druhů, jaké Evropa neviděla, na mě kouká ze všech stran. Dávám si nějakou s opravdovým cukrem. Je to zvláštní, ale chutná stejně jako ta normální…

Více v knižní publikaci JAWA KOLEM SVĚTA. Vyšla v říjnu 2015 a koupit ji stále ještě lze u "všech dobrých knihkupců" anebo přímo zde v sekci e-shop i s podpisem autora.